Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Je vůbec nějaká šance?
Tereza
Dobrý den, poznala jsem člověka, který bere dlouho pervitin, určitě bral i jiné drogy, ale pervitin nejvíce a nejdéle, možná dokonce až 15 let. Předtím hodně pil, měl několik delírií. Setkali jsme se na detoxu, kde byl relativně v pohodě, vím, že kdyby nic nebral, byl by to skvělý člověk, taky proto jsem se do něj zamilovala. Je nějaká šance, že se z toho dostane? Říkal mi, že se půjde léčit asi na 2 roky, skutečně o tom přemýšlel, ale hrozně se to v něm pralo. Bojím se toho, že se rozhodl neléčit, alespoň z prozatimních informací, které mám k dospozici, vím, že nenastoupil v den, kdy měl. Sama se snažím řešit své problémy s alkoholem, který jsem mixovala ještě s benzodiazepiny například, a mám trochu strach, že to nezvládnu, pokud mu nebudu moct nějak pomoci. Hodně mi na něm záleží. Tohle by měl řešit spíš psycholog, ale nedá mi to, musím se zeptat. Nějak jsem se po psychické stránce změnila, napadají mě teď různé šílenosti, které bych byla klidně v této době schopná zrealizovat (např: nedostudovat, odjet od rodiny a žít ze dne na den, atd.), přitom předtím bych o tom ani neuvažovala, protože jsem měla své cíle, a nebyly nijak malé, věděla jsem, co chci a nechtěla jsem se toho vzdát, měla jsem i vůli o něco bojovat. Jenže teď jakoby se celý můj svět změnil, spousta věcí mi už nepřijde tak důležitá, ani mě tak netěší, další mě zas tak neděsí jako kdysi. Je obtížné to popsat, ale připadám si jako v nějakém prázdném prostoru, za jehož hranicemi probíhá život, já ho sleduju, ale nemůžu se vrátit tam, kde jsem byla předtím a nevím, co mám dělat, kterým směrem jít, i když vím, který je správný a který špatný, nemůžu se rozhodnout.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím Vás, v záhlaví dotazu máte otázku "Je vůbec nějaká šance?" a když jsem si Váš dotaz dočetla, napadla mě věta: "Dejte nejprv šanci sama sobě!" Dříve jste měla velké cíle, věděla jste, co chcete i co nechcete. Pak přišel alkohol, léky, závislost. Nastoupila jste na detox a poznala jste člověka, co si prošel něčím podobným (15 let závislost na drogách). Zamilovala jste se. Záleží Vám na něm a chtěla byste mu pomoci. Bojíte se, že když nepomůžete jemu, nezvládnete to ani Vy sama. Připadá Vám, že jste ztratila vůli o něco bojovat, že sledujete život z dálky, že nevíte, co dělat, kterým směrem jít. Ty stavy, které popisujete, patří k počátkům abstinence. Jde de facto o stavy podobné depresi. Člověka nic nebaví, netěší, někdy si připadá, že svět plyne někde v dálce kolem, nic nemá smysl - žádné cíle, žádná budoucnost, jen vzduchoprázdno, netečno... Překonat tohle období není snadné. Řada lidí v něm znovu sahá po alkoholu, návykových lécích nebo drogách. Pochopitelně ale existují i jiné cesty - je to čas, terapie (jak jste mluvila o tom psychologovi :), léčba v léčebně nebo komunitě, antidepresiva ... Vybrat si tuhle druhou cestu chce ale pěknou dávku odvahy. Když se po ní totiž pustíte, jdete vlastně do neznáma, do nového života bez alkoholu a dalších pomocných berliček a navíc riskujete zklamání, že se to nepovedete. K Vašemu zamilování. Nemohu posuzovat dotyčného člověka, jeho budoucnost, kvalitu ani budoucnost Vašeho vztahu. Mohu jen konstatovat, že se podobné věci často stávají. Zamilovat se je velmi rychlá cesta, jak zaplnit prázdnotu, které v člověku po vysazení drogy (alkoholu, léků) vznikne. Vymění se tak závislost na jedu, za závislost na vztahu. Vy mluvíte o tom, že jste zmatená a nevíte, co dělat. Já Vám takhle na dálku nedokážu poradit nic víc, než si dát trochu víc času. Můžete být po tu dobu v kontaktu s někým nestranným (třeba psychologem) a zkusit hledat cesty, jak z těch zmatků ven (zmiňovaná terapie, antidepresiva,...). Nejprve se dejte do kupy Vy sama! Pak budete dost silná, abyste skutečně pomohla druhým. Už tím, že budete v pořádku, jim dodáte víru, že to mohou dokázat i oni sami. Vy jste pro sebe už něco udělala. I to, že o tom všem dokážete napsat, je pro mě důkaz, že Vám to není jedno. Tak Vám přeju, abyste v sobě našla dost sil a odvahy v tom pokračovat. S pozdravem, Gabriela Koryntová. PS: Budu ráda, když o sobě dáte vědět.
Zpět
