Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl:

Dobrý den, vzhledem k rozsahu vašeho dotazu jsem o odpověď požádala právničku Mgr. Hanu Gajdošíkovou z Právní poradny A.N.O., která se specializuje na právní aspekty drogové problematiky. Její odpověď vám přeposílám. "Dobrý den, Váš dotaz je poměrně široký, neboť téma, na které se ptáte je upraveno v řadě právních předpisů a nelze tedy mechanicky vycházet jen z obsahu § 188a trestního zákona. Úvodem upozorňuji na skutečnost, že pojem "návyková látka", užitý v trestním zákoně, je poněkud zavádějící, na čemž se shodují i odborníci z oblasti trestního práva i medicíny. Je tedy nezbytné řídit se definicí pojmu "návyková látka", kterou uvádím níže, nikoli obecným jazykovým výkladem tohoto termínu. Z definice je patrné, že o návykovou látku ve smyslu trestního zákona se může jednat i v případě, že jako taková není návyková, nicméně je způsobilá nepřiznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti, a to i krátkodobě. Co se týče definice pojmu "návyková látka", pro účely ustanovení § 188a trestního zákona se využije definice uvedená v ustanovení § 89, odst. 10 tr. zákona, dle něhož "Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepřiznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování." Omamné a psychotropní látky jsou výslovně uvedený v přílohách zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Tento zákon je průběžně novelizován, a to zejména v souvislosti s rozšiřováním seznamu v návaznosti na mezinárodní úmluvy a stav vědeckého poznání. V tomto směru má Česká republika standardní úpravu, která zcela respektuje mezinárodní úpravy a nijak se neliší od ostatních vyspělých států. Diskuse se však vedou i na téma zastaralosti těchto úmluv. Pokud by se jednalo o látky neuvedené v zákoně o návykových látkách, v konkrétním případě by bylo nutno zjistit, zda se jedná o návykovou látku ve smyslu definice dle ustanovení § 89, odst. 10 tr. zákona na základě znaleckého posudku. U některých látek, které sice jsou zřejmě návykové, jako např. kofein, by však znalec zřejmě došel k závěru, že není splněna definice návykového látky dle tr. zákona, neboť kofein neovňuje zásadním způsobem rozpoznávací či ovládací schopnosti či sociální chování ve smyslu trestního zákona. Obdobně, pokud se týče šíření užívání tabáku v kontextu ustanovení § 188a, domnívám se, že ačkoliv se jedná o látku prokazatelně návykovou, nenaplňuje zbytek definice pojmu "návyková látka". Dále upozorňuji, že není pravdou, že by např. toluen byl volně prodejný. Změna v legislativních předpisech nastala od 15. 6.2007. Na základě vyhlášky č. 284/2006 Sb., kterou se mění vyhláška 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejich uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění pozděších předpisů, se nesmí toluen uvádět na trh, do oběhu nebo užívat jako látka nebo složka přípravků v koncentraci rovné 0,1 % hmotnosti nebo vyšší v lepidlech a barvách ve sprejích, které jsou určeny k prodeji spotřebitelům. Dále se běžným spotřebitelům nesmí prodávat ani samotný toluen, který lze od uvedeného data prodávat pouze živnostníkům a firmám pro provozní účely, kterí se při nákupu zboží prokáží živnostenským listem nebo výpisem z obchodního rejstříku, kde popis činnosti souvisí s možností použití toluenu (např. lakýrník). Pokud se týče dalších látek, obsažených např. v durmanu, učinné látky obsažené v durmanu a dalších rostlinách, jsou obsaženy v nařízení vlády č. 114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce. Nedovolené zacházení s jedy, jejich přechovávání a další nedovolené jednání jsou posuzovány dle ustanovení § 187 až 188a trestního zákona, tedy dle stejných ustanovení, která se vztahují na nedovolené zacházení s omamnými a psychotropními látky. Není však vyloučen ani postih dle ust. § 188a, pokud by pachatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu tohoto trestného činu a znalec by došel k závěru, že uvedená látka je návykovou látkou ve smyslu ustanovení § 89, odst. 10 trestního zákona. Podávání a prodej alkoholu mládeži a prodej tabákových výrobků mládeži jsou trestány v rámci správního práva jako přestupky. Podávání alkoholických nápojů mládeži je trestným činem v případě naplnění podmínek ustanovení § 218 trestního zákona, dle něhož "Kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje, bude potrestán odnětím svobody až na 1 rok." Závěrem upozorňuji, že samotné vytváření nových skutkových podstat v rámci trestního zákona a tedy kriminalizace dalších typů chování sami o sobě automaticky neznamenají změnu chování lidí a tedy i omezení rizika např. pro děti. Je třeba vzít v úvahu, že trestní právo není schopno postihnout veškerá jednání, která jsou společensky nežádoucí a škodlivá a je tedy žádoucí, aby definovalo pouze závažná protispolečenská jednání, jejichž postih v jiných oblastech práva by se jevil jako nedostatečný. Je však pravdou, že u některých skutkových podstat tomu tak v současné době není. S pozdravem Mgr. Hana Gajdošíková, vedoucí projektu Právní poradny A.N.O."