Sananim - Drogová poradna 

Syn

Josef N

Vážení, náš syn (stáří 24) po 4 roky studoval a pracoval ve Velké Británii. Počátkem letošního roku byl po předávkování se kombinací kokainu a Ketaminu 3 týdny hospitalizován v nemocnici na severu Londýna. Z Londýna jsem jej převezl na psychiatrickou léčebnu do Prahy kde pobyl cca 1 měsíc. V obou nemocnicích mi sdělili, že není drogově závislý, ale užití drog mu přineslo psychopatickou změnu a prodělal manickou ataku. Po březnovém návratu z nemocnice absolvoval domácí rekonvalascenci a vše nasvědčovalo, že se jednalo o ojedinělou událost. Absolvoval preventivní rozhovory s psychology, psychiatry a samozřejmě i v domácím prostředí jsme se na něj snažili všemožně působit. V září se začal zařazovat do běžného života, ale po krátké době přestal docházet domů a během pár dní si užitím drog přivedl opět manický stav. Rozprodal a směnil veškeré věci, které jsme mu zakoupili. Byl zatčen policí a převezen na psychiatrii. Zpočátku jsme jej ze zloby k němu v nemocnici nenavštěvovali, ale samozřejmě rodičovská láska je silnější a do nemocnice jsme za ním po několika dnech začali docházet. Vrátil se z nemocnice domů s diagnózou manická stav vyvolaný psychoaktivními látkami bez psychotických příznaků. Vyjádření lékařů bylo opět takové, že není drogově závislý. Po návratu z nemocnice jsme o něj doma začali v rámci rekonvalescence a regenerace pečovat, nakoupili mu potřebné věci. Po cca 14ti dnech odjel na návštěvu k babičce, u které pobyl pár minut a odjel neznámo kam. Po třech dnech se objevil u prarodičů v manickém stavu po užití drog a má sestra zavolala záchrannou službu, která jej odvezla do psychiatrické nemocnice kde je hospitalizován. Bohužel při rozhovorech s ním "...on s drogami nemá problém, drogy ho baví, drogy ho nabíjí, zdravotní problémy nemá, stav mánie mu nedělá problém, je to jeho život, léčit se nebude..." atp. Syn situaci nechce za žádných okolností řešit, mentálně není silný a životní ambice (vyjma stavu mánie) nemá. Z pohledu našeho - rodičů jsme se dostali do začarovaného a hlavně vyčerpávajícího kruhu. Již nemáme síly o něj po návratu z nemocnice pečovat a vytvářet mu bezstarostné zázemí. Navíc jeho chování je takové, že mu spíše překážíme a cítíme, že jeho pobyt doma je z jeho strany spíše účelový. Za zmínku také stojí, že vyrůstal (a dosud se těšíme) v dokonale harmonické rodině. Nikdo na něj ani v krizovém období verbálně neútočil, finanční prostředky jsme mu v tomto období poskytovali jen na jídlo a dopravu. Je pro nás velice složité se s ním navždy rozloučit. Ale tím, že on si problémy nepřipouští, drogy jej nabíjí a manický stav mu nepřináší jakýkoli subjektivní problém jsme jako rodiče v koncích a nemáme řešení. K otázce. Byli bychom vděčni za jakoukoli radu jak s takovým člověkem zacházet ? Můžete doporučit psychologa, který by mohl s nám celou záležitost případně zkonzultovat ? Děkuji vám za jakoukoli odpověď. Josef N Praha

Zpět