Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl:

Dobrý den, nejdřív bych se Vám omluvil za pozdní odpověď. Byl jsem posledních dní velice vytížen. Jsem moc rád, že ve dnešním, doplňujícím dotazu jsem si přečetl, že jste se už spojila s odborníky z občanského sdružení Podané ruce. To je je jednoznačně dobrý první krok. Je škoda, že setkání není tak brzy jak by bylo ve Vašem případě určitě zapotřebí, ale s tím ani jeden z nás nic neudělá. Chce to zkrátka vydržet. Vrátím se ale k tomu, co jste psala minule a na co narážíte i v dnešním dotaze. Shrnul bych to slovy : situace se vyostřuje. Není se čemu divit. Vaše pohledy - Váš a Vašeho syna - na věc jsou zcela odlišné. Padají ostrá slova, i když se snažíte aby nešla z Vašich úst. To, co je Váš syn schopen v těchto napjatých situacích říct, dokáže velmi ranit. Vraťme se ale zpět na začátek. Smiřte se s tím, že v současné době není možné, aby jste společně se synem došli k nějakému závěru na kterém byste se shodli. Vy máte jasné a srozumitelné požadavky, které podmiňují společné soužití. Váš syn má také jasno. Tak jak o tom píšete mi přijde, že už zkrátka nejste na jedné lodi. Být Vámi, už bych se snažil názory se synem nekonfrontovat. V minulénm dotaze píšete, že poté co jste se odhodlala říct synovi, že "když nemá zájem situaci řešit, takže mu nebudete bránit žít si tento jeho život, který si dobrovolně a svobodně zvolil, ale jedině mimo Váš domov". Myslím, že jste to řekla srozumitelně a jasně. Syn reagoval, opět Vás cituji, že bude "jedině rád, když odsud vypadne a to co nejdřív a a bude mít už konečně klid." Oba asi víme, že ve vypjatých situacích padnou různá slova a rozhodnutí, ale držme se tohoto. Váš syn je dospělý. Je na čase, aby si vyzkoušel žít sám na svoji zodpovědnost. Někdy je to ta jediná cesta jak dospět. Minulý dotaz jste zakončila otázkou zda synovi do začátku nějak pomoci - pračka, zařídit byt atd. To co Vám teď napíšu je jen můj osobní názor a berte v potaz, že o Vás a Vaší situaci vím stále málo. Pokud bych byl na Vašem místě, tak bych pro syna nehnul prstem, dokud si to nějak nezaslouží. Ale, budu se opakovat, rozhodnutí musí být Vaše! Rád bych to tedy nějak shrnul: 1) trvejte na svém rozhodnutí, ať syn odejde, zvolte si nějaký pro obě strany únosný termín (například až budete v kontaktu s odborníky z Podaných rukou) a dodržte ho! do té doby se snažte vyhnout konfliktům, omezte komunikaci, nenaskakujte na urážky, buďte jasná a srozumitelná a trvejte si na svém, nemoralizujte. 2) myslete na sebe - psala jste, že jste se svými problémy sama, vaše okolí o nich neví - najděte si sama pokud možno odbornou pomoc (myslím např. psychologa), a časem se pokuste o svých problémech hovořit i se svými přáteli. Věřte, není se za co stydět a přátelé jsou ta nejlepší "odborná" pomoc. 3) využijte kontaktu, který máte dohodnutý a vytrvejte do té doby! Držím Vám palce a přeji Vám hodně sil. Je možné, že vše nepůjde lehce, ale vytrvejte ve svém přesvědčení. Je mi to líto, ale myslím, že v tomto okamžiku jsou naše možnosti internetové poradny vyčerpané. Situace je taková, že nezbytně vyžaduje kontakt tváří tvář. Věřím, že naši kolegové v Podaných rukou Vám pomohou v dalších krocích, jak jen nejlépe budou moci! Přeji Vám jen to dobré a jak jsem psal myslete na sebe! Zdravím, Štěpán Veis