Sananim - Drogová poradna 

MŮJ VZKAZ PRO VÁS, LIDIČKY

V.

Lidi, prosím vás, snažně vás prosím, ať už tohle čtete kdokoliv - mějte se rádi a nezkoušejte ty zpropadený drogy....:'-( Mě by v životě nenapadlo jak skončím, byl jsem ve dvou blázincích, zničil si co se dalo, zklamal tolik lidi že mi svedomi neda spat, jsem zadluzeny a nestastny... A to vsechno zacalo jednou nabidkou, jestli si dam... Poprve to nikdo nebere vazne! Pritom jakmile jednou okusite stavy, ktere se v normalnim zivote nedaji zazit, je to v haji. Zezacatku je to vzdy jiny nez se doctete v knizkach, nemate s uzivanim drogy zadny problem ani to neni poznat. Ale tak rychle vas to zmeni, ze tomu sami nebudete verit.. Budete chtit se na to vykaslat, ale stale vam to bude hlodat v hlave, problemy budete chtit resit drogou, budete k ni utikat... A at uz prestanete v jakekoli fazi, do smrti uz budete mit pocit, ze vam neco chybi, ze vas ten zivot nejak nebavi... Je hrozne snazit se o neco, co vite ze nemuzete dokazat, a co ani udelat nechcete! A to prestat brat. Pokud ale nehodlate umrit ve spine, s lidmi kterym jste uplne volny a nechat tu blizke kteri hrozne trpi cim co jste povedli a uziraji se tim, kde udelali chybu, nezbyva vam nic jineho nez nebrat...to znamena zit tak, jak vas to vubec nebavi, placat se z deprese do deprese, a prakticky na vzdy celit podezreni, jestli v tom zase nejedete, a divat se na to, jak jste svou rodinu poskodili a jak jste sebe sami omezili a zhloupli. Je to hruza. Setrvavate v abstinenci jen proto, ze vas nekdo odpojil od drogy a zachranil vam kuzi a vy mu hodne dluzite. Se slzach v ocich vas prosi, abyste slibili, ze uz to nikdy nevezmete, a vy slibujete, i kdyz se to libit neda. Cas od casu to nezvladnete a date si, cimz si pripomenete to krasny o co prichazite, zase se zacnete babrat v minulosti a sentimentalne vzlykat nad tim, co bylo, a uz nikdy nebude. Koukate se na to, jak jste po vysazeni drog nesamostatni a jak se kuprikladu byvali spoluzaci ted maji, co dokzali, a vy sami jste depresivni zoufali a pul dne se premlouvate jen k ceste na zachod. Touzite po zivote, touzite po tom, abyste drogu nikdy nevzali.... Nemuzete navazat nova pratelstvi a vztahy, protoze vas nebavi se s nekym vidat. Nemate zadny sebevedomi a citite se jako blbci, od cizi spolecnosti utikate. A tak jste sami a premyslite a chce se vam umrit ale zabit se nemuzete protoze tim byste znicili zivoty svym uz tak hrozne trpicim a nestastnym rodicum. A to vas uzira porad a porad a je to beh na hrozne dlouhou trat, nez se vam psychika da do poradku a zacnete zit tak, jako ostatni lidi, zivotem kterym jste na drogych opovrhovali. Vetsina lidi to uz nikdy nedokaze. Zklamete, je vam hrozne, chcete se zabit, a nikdo vas nechape, protoze tu hruzu co si abstinujici fetak zaziva nelze normalnim lidem popsat. Pochopi to jen ten, kdo to zazil na vlastni kuzi, ovsem tim si zavre vratka zpet a ceka ho to same co vas. Byval jsem inteligentni spolecensky clovek, mel jsem doma skvele zazemi. Ted se mohu jen dokekonecna uzirat tim, co jsem zkazil, litovat se a premahat se k uplne beznym cinnostem. V noci spatne spat a touzit po moznosti vratit cas. Mozna to jednou dokazu a bude ze me zase vesely zivy clovek, ale vytrpim si jeste hodne. A nastvany muzu byt jen a jen na sebe. Jima me panicka hruza z toho, co bude, kdyz abstinovat a setrvat v tomhle nezazivnym apatickym stavu nedokazu. Drogy vas zabiji, prosim verte mi, co bych dal za to kdybych nikdy nezacal... Prosim, prosim, nezkazte si zivot.... Váš V.

Zpět