Sananim - Drogová poradna 

je ještě šance?

mamka

Již několikrát jsem se obracela na Vaši poradnu a nyní mi už nezbyl nikdo,kdo by mi byl ochoten s dcerou pomoci. Všichni už rezignovali, protože máme za sebou několik neúspěšných pokusů jak mou dnes již 24-letou dceru vytáhnout z toho bahna, kam se již jistě více než tříletým užíváním pervitinu dostala.Chytrá,do nějakých 20let věku bezproblémová,krásná holka, se zázemím,rodičovskou láskou,školními úspěchy ( odmaturovala na samé jedničky).Byt, který si mohla pořídit ve 20 letech a kde mohla žít se svým přítelem,se mi podařilo přepsat na sebe, čímž ,jak jsem si myslela po provalení problému s drogami,se mi dostal do rukou zřejmě poslední prostředek jak ji tlačit ke slušnému životu bez fetu a s prací ( na VŠ byla 3krát bez problému přijata- potřetí už ani nenastoupila )Ani ultimáta, že byt budou muset opustit , pokud si oba- dospělí lidé nebudou slušně vydělávat na bydlení v něm, nepomohla a já musela ze svého dítěte učinit bezdomovce.Dnes je situace taková, že její přítel bojuje o život po nehodě při vaření pervitinu,kdy téměř uhořel a ona bydlí v podnájmu ve snad nejmenším bytečku, který jsem kdy viděla a kdyby neměla mě , tak ona i pejsek, kterého si vzala,by byli na ulici a jedli nevím co. Bývalý muž, který už jí také mnohokrát pomohl, už nechce investovat ani peníze, ani úsilí ani žádné invence,jeho rodiče, kteří ji zachraňovali naposledy o vánocích, můj přítel , který už se také jednou zklamal ( bydlela u nás předloňské léto ), nikdo už nevěří a nikdo už pomáhat nechce. A já, přestože jsem se zařekla , že minule to bylo opravdu naposledy, kdy jsem pomohla, nemůžu nepomáhat znovu. Nejhorší na celé situaci je, že ani já sama nevěřím, že vše dobře dopadne a nemám ani důvěru v žádné instituce. Docházení do poradny máme za sebou, k psychiatrovi také, návštěvu vu ředitele v jednom specializovaném zařízení- všechny obelhala, všichni tvrdili po rozhovoru s ní, že ani ústavní léčba není nezbytně nutná, že to zvládne.Ve svých zoufalých stavech a pocitech osamění s tímhle problémem, jsem loni kontaktovala rodičovskou skupinu a když jsem se pro začátek setkala s jednou paní ze zmíněné skupiny,odcházela jsem z naší schůzky s pocitem, že nežiju v normálním světě. Z dotyčné, u které jsem hledala snad podporu, či radu,již při našem setkání vycházel pach alkoholu a během naší schůzky zvládla další 2 sklenky vína. Mám strach pokaždé, když vím, že dcera není doma a vím, že ji nemohu neustále kontrolovat. 20. má nastoupit do práce,již si vyřídila vše potřebné, lékařské vyšetření, novou občanku, žádost,ale bojím se, že v práci nevydrží.Již 3 roky žije bez práce, povinností, neumí hospodařit s penězi. Nakoupila jsem jí základní věci a dala 3000 na jídlo na určitou dobu, aby se naučila počítat-samozřejmě byly brzy pryč-byla to chyba,mám jí peníze dávat po malých částkách,chodit s ní nakupovat?Vůbec si nevím rady.Rujnuju si účet- zase zbytečně?? Už jsem zaplatila jistě kolem 100 tisíc, abych ji dostala z průšvihů a tedˇmusím platit nájem dokud ona nevydělá první peníze a i tak to jistě nebude mnoho.Ale peníze -čert je vem, kdybych věděla, že se odrazí.Nejhorší je, že se ničím psychicky.Když se plácela se svým přítelem od podnájmu k podnájmu,nebylo dne , abych se netrápila myšlenkami, co asi dělá, jestli nemá hlad,není nemocná nebo jí někdo neubližuje. Dnes, když o ní vím více, situace není o nic lepší. Žiju v neustálém strachu, že to nedopadne.-opět. A můj přítel? Kdo by se chtěl dívat na to jak jeho přítelkyně se neustále trápí,znenadání brečí, když na ní padne deprese. Na léčení ona jít nechce- do takové pakárny ona nemusí, ona přece není žádná smažka.A já si říkám, jestli to ,co se přihodilo jejímu příteli,ji nezmění-její postoj k drogám,tak že už je všechno marné a není jí pomoci.Nezlobte se,vím, že mé vyprávění je příliš obsáhlé. Jestli můžete, poraďte prosím. Mám pocit, že je to moje chyba, že jsem jako máma selhala.Druhá dcera-té je 18, jedině ona je mým spojencem,ale nechci na ní přenášet své starosti a deprese.Vím, že jí to také trápí jakou má sestru. Vždy ji považovala za svůj příklad a chtěla se jí podobat. Tedˇji to strašně mrzí, že se Šárka tak změnila.

Zpět