Sananim - Drogová poradna 

943107 RE:Pro pana Minaříka

Lala

Určitě se vám ozvu,hned jak se vám dovolám.Zatím jsem navázala kontakt se školní psycholožkou.Je docela šikovná,ale pomohlo to jen k jednomu dni abstinence.Snažila jsem si najít zábavnej program,abych si vynahradila tu drogu,takže jsem odjela za kamarádama a zkouřila se snima a snažila se trávit čas jen u nich doma a nebo venku.Výhoda je,že většina z nich perník nebere,ale i tak sem naštvala mámu.Chtěla abych s ní jela na prohlídku nějákého bytu ke koupi,jenže já sem věděla,že jakmile by skončila,nevěděla bych co dělat a byla bych velice blízko k myšlence pro něco se stavit.Takže sem tam nešla.Trávila sem s kamarádama celej večer(a to jsem měla naposledy den předtim v Bohnicích před skupinou,takže odpoledne,už jsem tedy byla den čistá),ale stejně sem si dala sraz s nějákou holkou od kamaráda,kterej bere už 4 roky,takže ona taky.Přijela přímo před můj dům,jelikož jsem se snažila z toho srazu vykroutit,tím že je to daleko,a argumentovat tím,že nechci se nedalo,jelikož sem měla strašnou chuť na drogu a byla sem strašně napjatá a nervozní.Dostala jsem od ní na jednu dávku a večer jsem začala uplatňovat to,že sem se to snažila posouvat a furt sem si řikala,že si dám až pozdějš(to mi poradila ta psycholožka).Povedlo se mi usnout,ale ráno mě probudila maminka,že sem leml,že všechnu tíhu rozhodování o 2 mil. nechávám jen na ní.Nadávala,že se jen bavim,chodim do hospod a že doma nepomáhám.Bylo mi strašně smutno,ale věděla jsem,že nemám na to to měnit,že sotva dojdu do školy,většinou pozdě a někdy vůbec a že nemám na to se učit,když v sobě nic nemám,protože jenom spim.Spánek je můj největší nepřítel,když se nepočítá ta strašná chuť.Bylo mi zle,začala sem brečet,když odešla a musela sem si šlehnout,ale moc sem se neuklidnila.Slzy mám pořád na krajíčku,leží na mě hrozná tíha viny vůči všem okolo,sobě...přítel mi dal poslední šanci a já to zas porušila a když o něj přídu,tak nevim,ale myslim,že na tom budu mnohem hůř...Chystám se do školy,ale nejdřív zajdu za tou psycholožkou,jinak nebudu schopná vnímat a budu myslet jen na to,jak mi je.Prostě nevim,jak s tim zase přestat,udělala jsem snad všechno,došla mi hotovost,ale už teď mám cuky jít do bankomatu,ale říkám si že nesmim,budu se snažit omezit kontakt s osobama,který berou,ale když ta chuť bude a přeroste do tý míry,že to nepujde vydržet,vim že i přesto se seberu a půjdu schánět.Bojim se,pokud si něco koupim dojdou mi peníze,to se mi ještě nestalo a já nevim,co udělám.Bojim se dalšího propadu,se kterým se nepude vyrovnat..nevim,co by pro mě bylo dál nejlepší,mám pocit,že se ta léčba vrátila zas na úplnej začátek.Nevidim moc naději.A to co sem vylíčila,byl jen jeden den snažení.Jak to bude vypadat dál?já nechci každej den relaps:(ale cejtim se tak slabá...bez nějáký silný,výrazný motivace...

Zpět