Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím Vás, jsem ráda, že jste napsala. Řezala jste do sebe. Bylo to poprvé? Nikdo o tom neví? Všiml si toho někdo? Jak ta rána vypadá? Nepotřebovala jste pak ošetření? Rozumím tomu, že se o takových věcech těžko mluví. Řezat sama do sebe... O pocitu uvolnění jste se zmiňovala i když jste mluvila o pití, prášcích ... přijde mi to tak trochu v něčem podobné. Vím, stydíte se. Bojíte se o tom mluvit. Připadá Vám to nenormální. Nechcete to nikomu říkat. Je to pro Vás obtížné. A právě proto si vážím toho, že jste mi to napsala. Na druhou stranu, přeci jen aspoň kouskem duše o tom mluvit s někým chcete, jinak byste nepsala. Nebo se pletu? Možná potřebujete jen podpořit, trošku si věřit a nebát se, že by se na Vás někdo koukal jako na blázna. Co Vy na to? Rozhodně máte pravdu v tom, že řezat do sebe není normální. Ale i tak je na světě spousta lidí, kteří se tímto způsobem sebepoškozují. Baví je to, přináší jim to úlevu a potěšení. Svým způsobem je to podobné braní drog, pití alkoholu, polykání prášků nebo životu ve vztahu, kde Vás partner bije. Nevím, jestli v tom tu podobu také vidíte? Já v tom vidím něco jako sklony k ubližování sobě samotnému. Asi každý jsme si v životě někdy naběhli do situace, kdy jsme věděli, že si to nakonec odskáčeme zase jen my sami. A že bysme kvůli tomu byli všichni blázni? Chci Vám tím říct, že se nemusíte bát o něčem takovém mluvit s psycholožkou nebo psychiatrem. Nikdo z nich Vás za to nebude soudit. Ale celé je to zase jenom na Vás. Vy jste ten, kdo rozhoduje o svém životě a je jen a jen na Vás, jestli se rozhodnete svěřit se někomu dalšímu osobně. A máte plné právo o tom nikomu neříkat a nechat si to jako své tajemství! Obě varianty mají svá positiva i negativa. A nezbývá, než je zvážit a vybrat si. Vy už máte za sebou nejedno velké rozhodnutí - přestala jste pít, hulit, brát prášky; zašla jste k psycholožce ... Co bude dál? Ať už se rozhodnete jakkoli, držím Vám palce. S pozdravem, Gabriela Koryntová.