Sananim - Drogová poradna 

problémy s fetujícím synem

aaaninka

Dobrý den,asi neuvěříte ale můj problém se táhne již šestým rokem a já už vážně nevím jak dál,mam dvaadvacetiletého syna,do patnácti to byl nejhodnější ,nejobětavější člověk jakého jsem poznala.syna ani dceru jsem nevychovala já,bylo mi šestnáct když se mi narodil a v osmnácti jsem poznala že s jeho otcem nemohu žít,myslel si,že když mi nebude chtít dát děti,vrátím se,ale to prostě nešlo,týral mne fizicky i po psychické stránce,píšu to proto aby jste mohly lépe posoudit můj problém.Jelikož jsem neměla kde bydlet,a manžel měl byt od podniku kde pracoval,zatím co já,jsem šla bydlet k sestře do 2+1 která sama měla čtyři děti, takže o tom že by jsem si vzala děti nebylo ani pomyšlení,když asi 14 dní po mém odchodu se manžel dal dohromady se sousedkou kterou jsem před odchodem považovala za svou kamarádku,myslela jsem ,že bude o děti dobře postaráno ,nebot jsem jí znala jako dobrou matku,také myslím že jsem v tu dobu nebyla příliš vyspělá na to mít děti,proto mi stačilo během těch strašných 13 let co u nich děti byly,ujištění soc.pracovnice a manžela,že je vše v pořádku,vůbec mi nedocházelo jak moc obě děti potřebují mámu,a i když se mi po nich strašně moc stýskalo tak jsem si našla opět "chytrého "životního partnera který byl pro změnu žárlivý,tak že mne nechtěl za dětmi ani pouštět,jela jsem za nimi max o vánocích ,narozeninách atd,prostě opravdu minimálně,celou dobu jsem se trápila ale neuměla jsem udělat něco pro to aby jsem s tím něco udělala,když bylo synovy13 let začal za mnou utíkat,bylo mi ho strašně líto když jsem ho po u mne stráveném víkendu musela posílat zpátky,on je upřímně nenáviděl ale já vše přičítala tomu,že tam má přísnější režim ,než u mě,a proto vždycky pláče když má jet domů,až dnes jsem se po tolika letech dozvěděla,že jejich nevlastní matka je prakticky týrala,ale to není předmětem mého dotazu,.když bylo synovy 16 let,dozvěděla jsem se že kouří marihuanu, a že ho táta vyhodil z domova že pokud se nepůjde léčit doma nebude,mezitím už jsem měla nynějšího přítele a ten když viděl že pláču ,řekl že ho vezmeme na nějaký čas k sobě ,byl u nás asi týden a po rozmluváh s ním jsem měla pocit,že vůbec neví co od života chce,nebo co bude v životě dělat,jeho otecpracoval jen když byl malej a od doby kdy jsem odešla,byl na mateřské a je na ní zřejmě dodnes,-takže syn má snad představu ,že se pracovat nemusí a že je mou povinností ho živit,protože jsem máma,když jsem se ho ptala ,odpověd zněla -nevím.!!byl často podrážděný a vůbec úplně jiný než jak jsem ho znala,a pak přítel zjistil že užívá pervitin,myslela jsem že umřu při pomyšlení na to že do sebe něco píchá,šel tedy na léčení ,po měsíci podepsal revers , s tím že už to nechce, a já ho opět vzala k sobě ,neměl kam by jinam šel,a to začalo mé opravdové trápení,já tím co kvůly tomu že jsem odešla vytrpěl jsem měla a stále mám strašné výčitky,proto měl ode mne snad všechno o co si řekl,když byl nervní ,uklidnovala jsem ho,když něco provedl ,tajila jsem to a zastávala se ho,a on asi vycítil kde mám své slabiny a začal být drzejší a sprostej ,prostě dnes je otočený jeho charakter o 360' než když mu bylo 13-.no asi po měsíci co byl u nás ,začal lézt do přítelovo osobních věcí,a opravovat je tak.že mu snad vše co mělo nějakou hodnotu,rozebral,nebo prostě jen uřezal koncovky od nabíječek.přítel samozřejmě zuřil.ale vždycky jsem se zastal a on to přehlídl.jednou jsem prijela z práce a přítel mne vítal s tím že syna vyhodil.rozebral mu autorádio asi za dvacet tisíc a ještě prý se mu smál,po tydnu co spal různě po sklepech a vchodech jsem přítele přemluvila at to jeste zkusí,že už to neudělá atd,vzal ho nazpátek a v podobném duchu se tato situace odehrála za více než pět let minimálně 8 x.vždy se slibem že už to neudělá atd,až mi přítel řekl že si přijde jako nenormální bytost,stále odpouštět neodpustitelné,ale vždy se nechal obměkčit,až lloni před vánoci,se nám ztratily peníze,přes pět tisíc,když to přítel zjistil.myslela jsem že zešíly,vyběhl ho hledat a našel u automatu,on se mu vytrhl a utekl,po týdnu jsem šla do obchodu a on vylezl ze sklepa ,od nas,špinavej,vychrtlej a asi i sfetovanej,neméla jsem to srdce ho uhodit,nebo nadávat,jak mi ho bylo líto,asi týden spal u nás ve vchodě a když přítel odjel.přišel se najíst a vykoupat a při odchodu jsem mu dala stovku někdy dvě,aby vydržel než budu sama ,blížily se vánoce a jě dva dny za sebou nespala a plakala jsem ,a opět jsem přesvědčovala a přemlouvala až jsem dostala svolení pod podmínkou že jen přes vánoce a pokud si po vánocích nenajde práci,a nepřestane s fetama tak po novém roce si může dělat co chce ale bydlet tu nebude,měsíc po novém roce a syn se rozčiloval když jsem se o tom jen zmínila,přítely jsem lhala že se byl ptát tam atam,ale on se jen válel doma,kupovala jsem mu denně cigarety,jídlo,prala mu věci a nosila jídlo až do postele,nechybělo mu nic,a,před asi deseti dny,přišel přítel na to že mu ukradl videokameru,a to byla poslední kapka,vlítl k němu dal mu facku a kdybych nezakřičela špatně by to skončilo,okamžitě ho vyhodil v teplákách a bez bundy a se mnou se hádal dva dny v kuse,že o něm nechce ani slyšet a že mu z bytu nesmím dát ani sklenici vody,,dnes ječ to asi týden nebvo deset dní,a je to tu nanovo,chodí sem když není doma,a já do něj cpu peníze ,lituji ho že nejedl ,nekouřil,a on ví jak to udělat aby jsem ho víc a víc litovala ,prostě ví jak na mne,ale já už nechci přítely lhát,nechci se koukat z okna aby nepřišel když on je zrovna ve vaně,a syn tomu je vše úplně jedno ,léčit se jít nechce,prý se máme vyléčit my,aje drzejší a sprostější,kolikrát si myslím,že by mne uhodil nemít příteeele,on ví že mam výčitky kvůly jeho dětstvý a že mu chci alespon část vynahradit,aje sprostej a hlavně sobeckej a vypočítave,když odchází,musí si rejpnout-vám je dobře a fajn,nemusíte spát po sklepech jako já,a různě takovéto hlášky,protože ví že mne to drtí,nevím už co s ním,vím že by jsem se na něj měla vykašlataby si to vyzkoušel ale já na to nemám ,je to moje dítš a ne že je těžké to dokázat,pro mne je to prostě s mou povahou nemožné,pořád si říkám,kdyby měl normální rodinu ,nedopadl by takhletakže je vše má vina a já si to vypiji až do dna,napadá vás nějaké řešení,mimo rady vydržet to ??děkuji K.

Zpět