Sananim - Drogová poradna 

Minařík-piko-léčba

folk

Dobrý den, prosím Vás o neohleduplnou upřímnost, nikolvěk tendenčnost. Svědomím smysl pro čest a má důvěra. Situace je taková: po 5 letech abstinence (předtím 3-letá závislost) již rok a půl zas jedu. Od jara takřka denně. V létě jsem toho plánoval nchat, leč trouba přednost dal půvabně nezodpovědné odevzdanosti volnému letu. Teď lituji. V mém životě se náhle objevila žena, spadla z nebe jak nečekaná hvězda. Ve chvíli, kdy se to nejmíń (či nejvíc?) hodí. dokončuji totiž VŠ přičemž paralelně studuji druhou. Už na podzim jsem počal litovat, že jsem to léto lehkomyslně prosmažil, místo bych vytrpěl si daň za své činy. Zjistil, že teď už přestat nemohu, až po státnicích. Neb po pár dnech bez p. přijde stagnace, absolutní odloučenost od aktivity. Nevadí mi muka chuti, melancholie vnitřní prázdnoty ni deprese a sklíčenost - to dám. Ale nemožnost plnit své povinnosti, nepřeklenutelná pasivita! - jsem paralyzován, uzavřen do vakua plytce se vlekoucího bezčasí - čumím do zdi a kolikrát se nedokážu dokopat ni k tomu, bych za celý den splnil byť jen pár položek z hustě popsaného diáře. Tož říkám si: Vole, když seš blbej, vyžer si to. Do státnic to dofetuješ a pak se dáš do kupy. Tu přišla ona. 5 let od poslední lásky. Sympatie vzájemné, leč bude se mnou jen, přestanu-li okamžitě fetovat. Víte, věřím si. Mám na to, neb jednu odvykačku jsem si už protrpěl a to to bylo mnohem horší. Ale vím, že ten boj pohltí mnoho mých sil a že to nebude zápas na týden, dva. Teď, když akcelerace mého výkonu má nabírat největších obrátek, mi stagnace produktivity může zhatit vše, co jsem dlouho budoval a plánoval. A co cítím jako povinnost učinit, bych se vyrovnal s těmi, co to ode mě očekávají a vyžadují, dál na vždy vale výčitkám, jimiž mě vychovali k neohleduplnosti k sobě a s pocitem splaceného dluhu směl konečně začít vlastní život! Ach, žena mocná čarodějka. Jejíma očima jsem začal milovat sebe a má domělá pohoda a radost se mi zjevily v úplně jiných barvách. Přes rok se učím (a vůbec vykonávám většinu aktivit) jen na fetu. Bez něj čtu ani nevím co. Řádky se vlečou jak vyprázdněné mrtvoly a mozek jako by byl daleko od nich ponořen v hlubině ticha. Může to trvat 2 týdny, ale též 2 měsíce.Buďte prosím upřímný. Po setkání s ní toho nechám tak jak tak, jinak se nemohu podívat v zrcadle do očí. Myslíte, že lze zvládnout odvykačku i prokousat se stresem intenzivního náporu hromady povinností, ergo zakončit letos? Za jakoukoli prognózu popř. radu Vám děkuji

Zpět