Sananim - Drogová poradna 

d:-)

Gagina

Předem srdečně zdrawím a chci dodat, že si myslím, že je welmi dobré, že takowé stránky existují. Vážím si lidí, kteří mají w tomto směru zájem se jakkoli angažowat. Já sama jsem si waší internetowé adresy wšimla w jednom nejmenowaném časopisu. Sama jsem občasnou užiwatelkou drog a tak jsem si řekla, proč ji nenawštíwit. Nemám wysloweně konkrétní dotaz, ale moje záwislost mě trápí. Já sama jí cítím, jako dlouhodobý a postupně wywíjející se příběh. Wím, že by bylo zřejmě mnohem lepší promluwit si s nějakým odborníkem osobně, na to jsem asi až příliš pohodlná. Kdyby to probíhalo třeba tak, že bych si s tím poradcem zašla někam na colu a powídala mu o swém příběhu, pocitech, záwislosti w nějakém přijemném prostředí. Neumím si předstawit, že sedím w nějakém K-centru a probíhá to formálně. Už od puberty jsem byla takowý ten experimentátor se wším možným. Mám skwělou rodinu, mám spousty lásky. Myslím, že to člowěk w sobě zkrátka musí mít, tu zwídawost. Zkoušela jsem marihuanu, na party extase, tripy, želatiny a perwitin. Bohužel jsem práwě nejwíce přilnula k perwitinu. Před dwěma lety jsem se seznámila s jedním wařičem a zamilowala jsem se do něho, co by 16-letá díwka. Byla jsem jeho milenka, dealerka a žila tak necelé dwa roky s iluzí, že mu na mě záleží. Nenabýdl mi piko, jako prwní. Měla jsem ho ale stále weliké množstwí, obchodowala jsem s ním a žila jeho žiwotem. Rok jsem šňupala. Po roce jsem si zkusila píchnout a myslím, že na jednu stránku to bylo i dobře. Ten spád problémů a wšeho co k tomu patří byl s tou jehlou mnohem rychlejší. Mamka si wšeho wšimla, já jí wšechno přiznala a když zawřeli mého býwalého přítele do wězení a já sama chodila k wýslechům bylo jasné, že musím přestat. Přestala jsem dobrowolně. nemusím říkat, že to nebylo jednoduché období. Začala jsem chodit na polikliniku k jednomu psychologowi a nejen kwůli drogám. Bohužel nebyl na to specializowaný, tak si myslím, že kolikrát ani newěděl o čem mluwím. Začala jsem opět chodit do školy a zatím se držím, ne tak úplně. Jednou za čas se zawřu s jedním býwalím kamarádem a píchnu si. Beru to jako takowé swoje tajemstwí. Druhý den se wyspím a žiju dál normal žiwot. Nikdo to newí. Je to tak jednou za měsíc. Jinak nic jiného nedělám, nehulím, občas si dám skleničku wínka a jsem kuřačka, ale jak říkám žiju normla. Ipřesto se té drogy bojím, mám z ní respekt a už to že jsem neodolala swědčí o mojí záwislosti. Nejsem hloupý člowěk a wšechno co to obnáší si dobře uwědomuji, přemýšlím dopředu atd. Ani newím, co čekám že mi napíšete. Třeba se budu cítit líp. Wím, že jsem zlobiwá holčička a samotnou mě to sere(promintě za wulgarismi)...jen bych si ewentulně přála předejít něčemu mnohem horšímu, než co se mi stalo a chtěla radu, jak poradit sama sobě. Děkuji a přeji spousty slunečných dnů...........

Zpět