Sananim - Drogová poradna 

už fakt nevím

Kačka

Dobrý den pane Minaříku, už jsem úplně zoufalá ze svého manžela, který šňupe 4 roky pervitin. Je to čím dál tím horší, už ho nezajímá vůbec nic. Ze začátku se držel a to tak, že jsem o tom neměla ani tušení. Funkci manžela plnil na jedničku a já neměla vůbec důvod ho z nečeho podezřívat. Pak to šlo během půl roku ráz naráz. Chodil pozdě, ale vždycky zavolal, že si o něj nemám dělat starosti, že je v pořádku a že musí nutně něco vyřídit. Když se vždycky k ránu vrátil a já brečela, omlouval se, že už se to nestane a když to zkrátím - po půl roce, kdy už jsem od něj měla chuť odejít, se přiznal, že pervitin bere 4 roky! a že už nedokáže žít normálně (bral už ho denně) a proto se odstěhuje, aby mě netrápil. Vše si uvědomuje, je mu to líto, ale nemůže si pomoci. Odstěhoval se a do dneška kdykoliv mi zavolá, zeptá se mě, jestli něco nepotřebuju, dává mi do schránky peníze i přesto, že je sám nemá a že je od něj nechci a vždycky začne brečet, jak jsme byli skvělej pár a on jak to všechno zkazil. Říká, že se léčit chce, ale že se bojí, že to nezvládne a že už stejně pokazil všechno co mohl (přišel o práci, o normální kamarády) a že vlastně ani nemá cenu drogy přestat brát. Bude mu 30 let a já si vždycky myslela, že se to týká jenom puberťáků, kteří se hledaj. Nevím co mám dělat, to, že s ním jsem v kontaktu mě ničí, protože to vždycky obrečím a nesnesu pomyšlení, že se budu dívat na to, jak to s ním je pořád horší a horší. Na druhou stranu ale chci mít zase přehled, že je v "pořádku". Opravdu si nevím rady. Nemyslím si, že mi nějak můžete pomoci, ale aspoň jsem to ze sebe dostala. Nemůžu nikomu říct, že můj manžel je vlastně feťák. Díky a krásný den.

Zpět