Sananim - Drogová poradna 

Jak pomoct člověku, který už přišel na to, že ho drogy ničí, ale který není ještě připraven hledat odbornou pomoc

lucka

Dobrý den, můj bratr bere pervitin, diazepam, kouří trávu a nevím, co ještě. Drogy si píchá. Začalo to po rozvodu rodičů, chytl se party a postupně vše začalo trávou. Já jsem jeho sestra a zůstali jsme v bytě ještě s naší matkou. Během několika posledních 5 možná i více let s námi přestal úplně komunikovat. Byl proti nám v opzici, rozbíjel nám věci v bytě a nebyla možnost na něj ani promluvit. Skončlo to tak, že jsem na něj volala policii, což asi nebylo moc dobré. Během posledních 14 dnů zmizel a doma se objevil jen občas. Když se vrátil, byl jako troska a měl rozpíchané ruce. Já jsem druhý den volala jeho kamarádům, kteří ve drogách nejedou a zjistila jsem strašnou věc. On těch 14 dní pravděpodobně strávil někde v lese. Měl a asi ještě má strašný stihomam, Myslí si, že jde po něm celé město a že jde po něm protidrogové. Doma nám zatahuje závěsy, zavírá okna a má v pokoji i dalekohled. Během těch 14 dní ztratil všechny doklady, telefon, klíče a ani nevěděl, kde nechal auto. My jsme z Písku, proto jsem hned volala do léčebny U Honzíčka, tam mi řekli, že ho nevezmou, že mám zavolat do Lnářů. Tam zase neměli volný pokoj. Nakonec jsem volala do Dobřan a tam prý na tu už nejsou vybaveni. Já, můj otec a matka jsme se sebrali a šli jsme si s ním promluvit. Překvapilo nás, že byl vůbec ochoten s námi mluvit. Bavili jsme se s ním asi půl hodiny. Řekla nám, že se rozhodl, že s dragami končí, že se hrozně spálil. Že dávno věděl, že že mu drogy nesvědčí, ale že s tím nechtěl skončit. Říkal, že to, jak se choval byly drogy. Dále řekl, že se to teď změní, a že s námi začne zase komunikovat. Já jsem mu řekla, že ho máme hrozně rádi a že mi jako brácha hrozně chybí a že o něj máme veliký strach a řekla jsem mu spoustu dalších věcí, aby věděl, že ho máme rádi. Když jsem na něj tenkrát zavolala tu policii, našli u něj trávu a byla jsem na výslechu na kriminálce. Má to pouze jako přestupek. Proto jsem mu taky řekla, abych nepodporavala ten stihomam, že na něj kriminálka nic nemá. Bylo vidět, jak se mu ulevilo. Dále jsem mu navrhla, že může hledat pomoc, ale to jen když bude chtít v Arkádě. To je psychologicko sociální centrum v Písku. Na to mi řekl, že to zvládne sám. Po několik letech jsem se spolu opět bavili a cítila jsem kontakt. Nejsem ale naivní a vím, že to sám určitě nezvládne a bojím se o něj, aby si něco neudělal. Myslím si, že má pořád strach. Chtěla jsem se zeptat, jak postupovat, jak s ním mluvit a když dojde k tomu, že mu zase hrábne z těch drog, koho volat a popřípadě kam ho odvézt, i když nebude sám chtít. Děkuji

Zpět