Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Pervitinovy koloběh-lze vůbec zastavit?
terouš
Dobrý den, byla bych moc vděčná, zda by mi na můj dotaz mohla odpovědět sl.Helena Ehrhardtová,resp.pí.H.Hošková(?),je-li to možné.... Lze vůbec celoživotně abstinovat? Už dlouho se o to snažím,ale ač jsem vydržela už např.2roky bez pervitinového relapsu, opět jsem do toho spadla...Momentálně jsem opět (14dní) čistá,ale domnívám se,že vše je jen otázka času,kdy znovu sáhnu po droze...Absolvovala jsem 5léčeb (pravda,dokončila jen 3),spoustu pohovorů a ambulantních pokusů a navíc jsem sama v této oblasti vyškolená,takže znám všechny důsledky,následky a průšvihy do nichž mě to dostane, a to jak teoreticky,tak i prakticky,ale přesto se do toho pervitinového kolotoče stále vrácím. Je to vždy stejné a snad i horší,ale přesto se k tomu stále vracím...Zkoušela jsem vypozorovat nějaké okolnosti (potažmo spouštěče??), které by s tím snad mohly nějak souviset,ale jediné co jsem zjistila je,že se k pervitinu obracím ve chvíůích,kdy to má co do činění se školou (tedy s pokusy znovunávratu do stále jeste 3.ročníku-buď těsně před začátkem semestrů, nebo mám-li něco (byť třeba jen organozačního) vyřídit, konzultace s kantory apod.). NIC JINÉHO JSEM OPRAVKU NEVYKOUKALA A NEVYPOZOROVALA,takže můj závěr je,že se nemám čeho chytit...ve smyslu chci-li nějAK PŘEDEJÍT URŘITÝM SITUACÍM,PO KTERýCH PAK NÁSLEDUJE MˇUJ RELAPS/RECIDIVA.... jsem tedy jen rozmazlený fracek,který sám sobě i okolí (což už nyní pro mě není tak podstatné,ve smyslu zajištění vlastní abstinence,chci to ne jen kvůli blízkým osobám,ale sama já už toho mám po krk!) nalhává,že už s prerníkem nechce mít nic společného a prostě jentak z nudy? (tu školu skutečně nepovažuju za spouštěč,jde patrně jen o shodu náhod,že fetuju vždycky když zrovna něco řeším ve škole...byla jsem dřív totiž vynikající student,tak to nepovažuji za nějaký vědomý problém.I když jasně vím,že teď už na to sotva mam,že už mám mozek vyfetovanej...) Jsem hajzlík,který hřeší na to,že má přátele,kteří mě vždy vytáhly z bryndy a senzační rodiče,kteří mě (díky Bohu) nevyrazili na ulici? PROČ??? JDE SE Z TOHO KOLOTOĆE VÚBEC NĚKDY V ŽIVOTĚ DOSTAT? JE TO TAK ZE SI MYSLÍM,ŽE CHCI,ALE VE SKUTEČNOSTI NECHCI? UŽ SI NEVÍM RADY A mám pocit (spíš asi už jsem možná rozhodnutá),že další relaps,další sebezklamání už budu muset řešit jinak...nějak radikálně a definitivně,abych už netýrala své drahé,blízké osoby a svou rodinu...Předem děkuji za případnou radu "jak na to", abych se dokáála udržet....vím,že ta otázka je těžká a asi na ní půjde těžko odpovědět,ale přesto moc prosím o nějaký pokus o "návod". Třeba je tu něco zcela základního a banálního co já nevidím a v tom to celé vázne...??? Děkuji Tereza
Odpověděl: Jana Justinová
Dobrý den Terezo, bohužel Helena už v SANANIMu nepracuje, takže Vám na Vaše psaní nemůže odpovědět. Možná si ale vzpomenete, že spolu jsme se v Káčku taky mockrát viděly a mockrát jsme spolu mluvily v situacích, kdy Vám bylo hůř i líp. Vím, že jste toho už zkoušela spoustu, že jste dlouho docházela k Heleně a byla i na několika léčbách. Asi jste už slyšela všechna moudra, jaká bych Vám tu mohla napsat. Takže i víte, že těžko někdo může zaručit a odhadnout, jestli se z toho kolotoče někdy dostanete. Já pevně věřím, že ano, ale bude to chtít hlavně Vaši trpělivost a vytrvalost, která Vám možná někdy v minulosti trochu chyběla. Když se Vám udělalo líp, často bylo všechno z černého hned bílé a ono to tak prostě není. Za Helenou už teď bohužel chodit nemůžete, ale možná by bylo dobré zůstat u jedné osoby, které byste důvěřovala tak jako jí - např. nějaký jiný pracovník K-centra, nebo ještě lépe třeba psychiatr v ambulanci, kde by Vás to rovnou nenutilo koukat po ostatních, kteří v sobě něco mají. Taky si říkám, jestli by nebylo řešení alespoň na nějakou dobu, než se Vám podaří přenést přes nejhorší, nechat si pomoci nějakou medikací, např. antidepresivy, které by ale předepisoval lékař a brala byste je pod jeho dohledem (ne jako dřív, když jste nosila batůžek plný různých prášků). Tak by se Vám snad podařilo zmírnit velké výkyvy nálad a zvládnout zátěž, kterou pro Vás zpočátku bude znamenat abstinence...Tak "návod" jsem Vám asi neposkytla, ale aspoň vidíte, že to není vůbec jednoduché. Budu Vám v každém případě držet palce, aby to tentokrát vyšlo. S pozdravem Jana
Zpět
