Sananim - Drogová poradna 

Psychická závislost

Setth

Dobrý den. Došel jsem k závěru, že si musím přiznat, že mám problém. Jde o marihuanu, kterou již užívám pátým rokem a jsem na ní psychicky závislý. Vím, že jsem asi jeden z hodně mála takových lidí, protože ve svém okolí neznám nikoho, kdo by na tom byl jako já. Marihuanu nebo hašiš užívám téměř denně, většinou o samotě, i když vím, že bych se toho velmi rád zbavil. Zároveň jsem lehký kuřák (+/- 5 cigaret denně), ale obejít se bez cigaret mi zase nedělá žádné problémy. Pokud mám dávku marihuany ve svém vlastnictví, nedovedu bez ní příliš dlouho vydržet. S vypětím sil se bez ní obejdu několik dní, ale časem do toho stejně znovu spadnu. Protože i kdybych jí neměl, ve chvílích neovladatelné touhy, která jednoho dne stejně přijde, tak to nevydržím a koupím si ji. Ono abych se přiznal, není to až teď co jsem si svou závislost uvědomil. Už proti ní bojuji alespoň 3 roky, ale marně. Proto mám svou závislost celkem zanalyzovanou. To co mě na marihuaně neustále láká je asi tak prvních 30 minut po intoxikaci. V té době jsem si vědom oné změny stavu svého vědomí, což zároveň bývá spojeno s celkem intenzivním pocitem zábavy nebo abych to řekl líp - takovým pocitem extáze, kdy mám tendenci chovat se spontálně a mít radost už jenom z toho, že mé myšlení funguje jinak. Dalším faktorem je to, že se velmi rád v intoxikacích procházím a poslouchám z discmana filmovou hudbu (orchestrální soundtracky), přičemž si ulítávám na svých myšlenkách a vizích, které se mi tvoří na základě oné hudby v mysli. Mám totiž hodně bujnou fantazii, takže těchto stavů občas využívám i pro vymýšlení příběhů, které se mi zdají být velmi zajímavé a originální i po vystřízlivění. Bohužel vždy zůstalo jenom u toho vymýšlení. Po zbytek dne jsem však již nepoužitelný – přijde únava, otupělost a lenost. Ačkoliv jsem si uvědomil, že kouření marihuany je pouze mrhání a zabíjení času, které tímto způsobem povede leda na plicní, stále se toho nedovedu zbavit, i když bych chtěl. Například zrovna teď, když vám píšu vím, že kdyby teď někdo stál vedle mě a nabízel mi marihuanu nebo hašiš, nedělalo by mi potíže odmítnout. Ale jen pro to, že už jsem dnes dvakrát měl, a proto že nepociťuji onu chuť. Jenže vím, že zítra může přijít krize (pokud budu chtít vydržet bez toho) a ačkoliv si dovedu rozumově a zcela logicky odůvodnit, proč to už dál hulit nechci, uvnitř mě bude sílit touha, které nakonec dříve či později stejně podlehnu. A čím více nad tím budu přemýšlet, tím více budu rozpolcený, protože na jednu stranu to nechci a na druhou v daný okamžik zas moc chci. A když si nedám, tak jsem na nervy a furt na to myslím a je to pak jen horší a horší. Když jsem nad tím přemýšlel, snad nejlépe bych to přirovnal k sexuálnímu pudu. Je to něco podobného – jako pud. Jen s tím rozdílem, že v centru pozornosti jsou vnitřní prožitky a především pocit zábavy a extáze. Nevím co s tím mám dělat. Rodiče o mém problému neví a vím, že by něco takového velmi těžko nesli. Celou tuhle problematiku vnímají velmi negativně. A nechci jim přidělávat starosti – to si nezaslouží. V naší rodině totiž nikdo nepije, nekouří ani nechodí do hospody. To samé platí i o rodičích mých rodičů. Jen já jsem taková utajená černá ovce. Poraďte mi prosím, co se dá s tímto dělat? V minulosti jsem několikrát navštívil místní krizové centrum, kde mi však příliš nepomohli. Když jsem tam přišel a sdělil jim svůj problém, chvíli na mě koukali, dost nedůvěřivě a potom jsem se dozvěděl, abych zkusil více kouřit cigarety a zaháněl tak tím chuť na jointa. To však u mě není řešení. Asi bych nejspíše potřeboval vědět, co mám dělat, když na mě přijde ta nezvladatelná chuť. Chuť, která jakoby mě sugestivně vedla k tomu, abych si dal další dávku načež mám téměř proti své vůli tendenci už skoro automaticky jít balit jointa. Jdu si pak zahulit, ale cítím v sobě onen rozkol a nemám čisté svědomí před sebou samotným. Jsem paradoxně věřící člověk (ale zase ne ortodoxní křesťan) od čehož se odvíjí i můj životní postoj. A marihuana je s ním v rozporu. Vím, že to není správné, alespoň ne pro mne. Rád bych vás tedy poprosil o nějakou radu, jak se zachovat nebo co dělat a to především v časech krize, kdy se s tím snažím bojovat. Jinak jiné drogy kromě alkoholu neužívám. Už z důvodu toho, že jsem si vědom, že by to jako to skončilo na marihuaně, mohlo skončit ještě na něčem horším. Jen v minulosti (asi před rokem a půl) jsem několikrát vyzkoušel lysohlávky za účelem určitého sebepoznávání, ale jinak nic. Moc vám předem děkuji. S pozdravem Setth.

Zpět