Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
449679
akack
Dobry den,tak píšu bohužel znova.Vydržel to docela dlouho,ale je to tady znova, a to pred dvěmi týdny na párovce řek,že to dělat nebude.Já mu nikdy nedala nůž na krk já řekla děláš to -nehulení-pro sbe ne pro mě klidně si hul,ale já u toho nebudu .A on znova hulí a ještě ze mě děla blbce tímže lže.Já vím musím myslet v první řadě na sebe,ale je tady několik ale.....................zrovna ted nemám kam odejít,i když rodiče měvezmou,ale tímže Daniel věčně někde lítá mám strach skrz koronavir ne o sebe,ale rodiče jsou riziková skupina,a hlavně vím,že když odejdu dá se na chlast a to ho zabije dalsi psychozu jeho tělo nezvladne.Nevím co mám udělat muj psych. říká na prvnim miste jste vy,ale neni to pravda.Další párovka je za měsíc.Já vím že tady je v podstatě jediná možnost utéct než si dám recidivu,protože myšlenka když může on co bych nemohla taky dám si deci dvě,ale to je vetší kravina než zůstat.Ach jo asi jsem se jen potřebovala vykecat.Nechtělajsem Vám zbytečně zabírat čas ale i tak to pošlu,asi trapný utěšovák že něco dělám.Hezký den a hlavně zdraví...........beru antabus pít nezačnu Kačka
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Kačko,
rozumím tomu tak, že partner dál hulí a co hůř, lže vám. Vy jste v situaci, kdy velmi dobře tušíte, a okolí vám radí, že to jsou dostačující důvody, abyste od přítele odešla. Přesto si nemůžete pomoc a hledáte důvody, proč neodejít. Je to tak? Znáte takovou situaci i z minulosti? Z předchozích vztahů nebo situací, kdy jste upozadila sebe a svoje potřeby, sovji intuici a pocity a jednala možná více ze strachu z toho, co by bylo? Mluvíte o strachu o rodiče, strachu o přítele. A o sebe strach nemáte? Kdo se stará a pečuje o vás?
Každé rozhodnutí v sobě nese tíhu. Jedním ano, říkáte jiným věcem ne ... tím, že zůstáváte a říkáte "ano, já zůstanu, byť hulíš", dáváte příteli najevo, že to až takový problém není, že to zvládnete, byť budete brblat, že to lhaní ani hulení nic tak strašného není. Možná si říká, že to chápete, nebo si časem také zahulíte, že je pro vás prostě důležitější on, než vy sama, než vaše vlastní spokojenost, vaše vlastní hranice a bezpečí. Možná tím na oplátku máte jistotu, že nemusíte nic měnit, stěhovat se, být sama, riskovat, že byste se musela vypořádat s případným nátlakem a vydíráním ze strany přítele (upil by se psychozu by nepřežil?). Kdybyste řekla "ne, tohle nechci, jsem také důležitá a možná i důležitější" nejspíš byste se musela vrátit k rodičům, což nedělá dospělý člověk rád, ztrácí tím kus svobody, kus dospělosti, byla byste bez partnera, rozchod by byl asi náročný emočně i energeticky, a co byste dělala? Musela byste se smířit s tím, že nevíte, kde partner je a co dělá.
Osobně se přikláním na stranu vašeho psychologa/psychiatra - jde v prvé řadě o vás, a o vaše rozhodnutí. To za vás nikdo jiný neudělá. Nikdo jiný za něj nenese odpovědnost. Ať už se rozhodnete jakkoli, s následky se budete potýkat vy sama. Mohlo by pomoci vědět, z jakých důvodů se rozhodujete, proč děláte to, co děláte - nehledat ty důvody mimo sebe (obavy o rodiče, o partnera; protože i oni se mohou rozhodnout - rodiče mohou říct, že by raději, abyste se vrátila po konci nouzového stavu, partner může a nemusí hulit - je to na nich), ale sama v sobě. Ptejte se, proč hledáte důvody, abyste nemohla odejít, a proč zůstáváte - jsou to obavy o partnera, nebo strach ze samoty? Je to touha být mu poblíž a neztratit ho, mít dohled, neopakuje se znovu to, co jste měla v předchozích vztazích? Co by vám řekli terapeuti v léčbě? Máte skutečně strach o zdraví rodičů nebo si při návratu budete připadat hloupě? Přijdete tím o kus své svobody a dospělosti a nebo se bojíte odmítnutí rodičů? Co by se muselo stát, abyste odešla (a nemusí to hned znamenat rozchod) s jakš takš dobrým pocitem, že se rozhodujete správně? Existuje vůbec taková možnost?
Je skvělé, že chodítre do párové terapie a doufám, že tam máte možnost o těchto věcech mluvit. Možná by ale nebyla od věci častější frekvence než jednou za měsíc, případně doplnit párová sezení i individuálními sezeními jen pro vás (samo sebou u jiného terapeuta a pouze máte-li o ně zájem). Z mého pohledu by dávaly smysl. Co myslíte vy? Co by vám pomohlo v tom, abyste se mohla svobodně (se všemi následky) rozhodnout?
S pozdravem a přáním hodně sil a odvahy,
Gabriela Minařík.
Zpět
